Geotermální energokoše se v posledních letech staly jednou z nejdiskutovanějších technologií v rámci nízkoteplotního vytápění. Nejen proto, že je lze instalovat tam, kde hluboké vrty nejsou možné, ale hlavně díky tomu, že využívají stabilní energii půdy v hloubce, kterou běžný stavebník dlouho přehlížel. V rozmezí pouhých 1–4 metrů pod terénem existuje teplotní rezervoár s překvapivě stabilními parametry — a právě tento prostor energokoše využívají. Na rozdíl od horizontálních kolektorů nejsou plošně náročné, a na rozdíl od vrtů nevyžadují speciální povolení nebo složité geologické řízení.
Obsah článku
Co jsou energokoše a jak pracují
Energokoš je tvarovaná kónická nádoba uložená v zemi tak, aby maximálně využila přirozené chování podloží. V hloubce 1–4 metrů se nachází půda, jejíž teplota zůstává po celý rok mnohem vyrovnanější než vzduch nad povrchem. Obvykle se pohybuje kolem 6–10 °C v zimě a 10–18 °C v létě — hodnoty samozřejmě ovlivňuje typ půdy a vlhkost. V technické literatuře se tento jev popisuje jako Earth Energy Storage Layer: oblast, kde dochází k pomalému, ale stálému toku tepla směrem k povrchu i zpět.
Energokoš využívá tuto geotermální výměnu pomocí uzavřeného okruhu: v plastovém potrubí cirkuluje směs vody a nemrznoucí kapaliny (obvykle etanolová nebo glykolová báze). Tato směs se v koši během léta ochlazuje a v zimě ohřívá. V tepelném čerpadle se následně předává energie druhému okruhu pomocí standardního kompresního cyklu.
Koš má dva účely:
- Odběr tepla pro vytápění — zimní okolní půda směs ohřívá.
- Ukládání tepla během léta — přebytečné teplo z chlazení se vrací zpět do podloží.
Jde o systém, který se chová jako akumulátor zemní energie. Stejně jako hluboké vrty i koše využívají přirozenou obnovu teploty v zemi, jen s jinou dynamikou a jinou tepelnou kapacitou.
Instalace, výkon a technické limity
Instalace energokošů je překvapivě přímočará. Na rozdíl od vrtů nepotřebují vrtnou soupravu. Stačí výkop — obvykle 3 až 7 metrů hluboký, s průměrem odpovídajícím typu koše. V nabídce jsou dvě velikosti:
- Průměr 2,4 m s navinutým potrubím o délce 200 m
- Průměr 1,4 m s potrubím 150 m
Výška koše se pohybuje v intervalu 2–2,7 m, větší rozměry poskytují vyšší tepelný zisk.
Koše se umisťují do výkopu, obsypou se zeminou a připojí se k primární části tepelného čerpadla. Vzhledem k tomu, že systém leží v hloubkách do 2 m od povrchu, je možné nad ním běžně používat zahradu — trávník, keře, okrasné záhony. Jediným limitem jsou stromy s hlubokými kořeny nebo těžké konstrukce, u nichž by docházelo k zatížení horní vrstvy.
Kolik košů je potřeba?
To záleží na tepelných ztrátách objektu, jeho velikosti a typu půdy. Pro běžný rodinný dům se ukazuje jako optimální 3–5 košů, což odpovídá výkonu menšího geotermálního vrtu, ale bez potřeby povolení, geologického posudku či specializace na vrtací techniku.
Výkon energokošů ovlivňuje:
- vlhkost půdy (vyšší vlhkost = lepší přenos tepla),
- typ podloží (jílovité půdy mají větší tepelnou kapacitu než suché písky),
- solární zisk (energie, která se během roku ukládá do zeminy),
- rozdíly teplot v okolní zemině.
Pro správnou funkci musí být výkop koncipován tak, aby se půda mezi koši dostatečně regenerovala. Proto se doporučuje dodržet rozestupy a neumisťovat koše příliš těsně vedle sebe. I když nejde o hluboký vrt, regenerace je pro dlouhodobou stabilitu výkonu klíčová.
Pro jaké typy domů jsou energokoše nejlepší volbou
Energokoše nejsou univerzálním řešením pro všechny stavby, a to je jejich skutečná výhoda. Jsou ideální tam, kde:
- nelze vrtat hluboké sondy (blízkost inženýrských sítí, skalní podklad, omezení úřadů),
- není místo na plošné kolektory (malé parcely, zastavěné plochy),
- majitel chce nízkoteplotní systém pro vytápění a chlazení bez složité administrativy,
- je potřeba využít zahradu dál, bez zásadního omezení.
V praxi se energokoše nejčastěji objevují u rodinných domů do 200 m², kde poskytují stabilní zdroj energie po celý rok. Tam, kde půdu během léta zatěžuje sluneční záření, se tepelná obnova výrazně zrychluje — půda doslova pracuje pro systém a regeneruje se sama.
Výhodou je také možnost pasivního chlazení: přebytečné teplo z interiéru se vrací do země bez energeticky náročné komprese, což znamená zanedbatelné provozní náklady. Tím se systém dostává na úroveň geotermálních vrtů z hlediska komfortu, ale s nižší vstupní investicí.
Koše také dobře fungují jako primární zdroj pro moderní tepelná čerpadla, která pracují s teplotami vstupní vody na úrovni 0–12 °C. Tato teplota odpovídá teplotnímu profilu půdy v hloubce 1–4 metrů — právě tam, kde je umístěna kónická konstrukce koše.
Funkční alternativa tam, kde vrt není možný
Energokoše představují řešení, které kombinuje tři věci: dostupnost, technickou funkčnost a architektonickou nenáročnost.
Nejedná se o náhražku hlubokých vrtů, ale o vlastní kategorii geotermálních systémů, která pracuje se specifickou vrstvou půdy a její přirozenou schopností ukládat teplo.
Je to technologie pro domy, kde záleží na stabilních nákladech, funkčním chlazení v létě a nezávislosti na ceně energie.
Díky tomu, že koše nezasahují do provozu zahrady a nevyžadují složitý povolovací proces, jsou volbou, která je technicky srozumitelná i ekonomicky obhajitelná.
Nezávazná poptávka
Máte-li zájem zjistit, jaké řešení by bylo ideální právě pro vás, můžete tedy zdarma využít online nástroj pro srovnání a analýzu úsporných řešení a nechat si zpracovat individuální analýzu.
Pro konkrétní poptávku (nezávaznou) pak využijte tento formulář.
Z E-shopu
Ionizátory nasávají okolní vzduch, ve vnitřní komoře vytvářejí bipolární ionizační pole a do prostoru vracejí proud upraveného vzduchu s vysokou koncentrací záporných iontů. Ty se vážou na prach, viry, bakterie, plísně a další částice. Shluky pak sedimentují nebo je zachytí filtrační systémy. Výsledkem je vzduch, který se chová jinak: méně dráždí sliznice, méně přenáší infekce, méně unavuje.
